Ztišení


Jsem jak prastarý lesní cesty
kde už dávno nikdo nechodí
co zvolna zarostou až mizí někde v mlází
Jsou to moje vzdálený sestry
přesto mají svůj půvab
Jenom mně pořád schází

Trochu ztišení
trochu spříznění
trochu sblížení
trochu souznění s věčností

Jsem jak venku zapomenutá knížka
které stránky vítr obrací
v bezmocným čekání až jí déšť desky skroutí
Ten kdo najde mě a odnese domů
snad se ze mě dozví něco víc
než bolest z poznání
jak se mý tužby hroutí

Trochu ztišení …