Útes


Na slnici v ranním slunci září
ještě bílej čerstvě uježděnej sníh
co napadl dneska v noci
jedovatá krása

Na svodidlech se třpytí slunce
jeho zář sedla do stromů jak do peřin
a koním od saní se dělá
u nozder pára

To teplo co se od nás někam rychle ztrácí
co tak zoufale těžký je ho aspoň kousek vzít
aby zahřálo tam v nejtmavším koutě chlíva
na seně ten zázrak

Pomalu naše vzdušný čluny míří
k tomu útesu v moři chřipkonosných mlh
možná mlhavějšímu než ty samotný mlhy
k Vánoční zemi

Než napíše svojí neúprosnou křídou
na futra stavení zas leden „K + M + B“
kdo nenechal na stromek nasněžit vločky spěchu
možná zahlíd kousek světla