Sebelítost blues


Každej den ráno černým oknem zírá
všechny jsou strohý jako soudní síň
dnů kdy se kudla v kapse neotvírá
jakoby bylo pořád míň a míň
A mrcha sebelítost kolem krouží
všem temnejm sílám zdá se prospěšná
dokud se do ní po krk nepohroužíš
a není stoprocentně úspěšná

Mý srdce zbouraný
v hlíně zaoraný
do kouta zahnaný
vytunelovaný

Nejsme si vždycky všichni fifty fifty
na šlauch spojenejch nádob osud šláp
někdy to poznám já a někdy dřív ty
pozdě si říkat Ukaž že jseš chlap
Člověk si splete pedál plynu s brzdou
není to zrovna sranda právě když
myšlenky nestojí a jenom skrz jdou
zábradlí rozumu je na obtíž

Mý srdce zbouraný …

Pravda se jako vánek tiše vznáší
jakože kouká jenom zpovzdálí
a sama rovnou nikdy nepozháší
požáry který blbost zapálí
Obloha bude možná stejně modrá až
hospodář začne svážet do stodol
je ticho před bouří a samý moudra
nesou se zakouřenou hospodou

Mý srdce zbouraný …