Předjaří


V příkopech špinavý zbytky sněhu
a nálada co nezná mezí a břehů
když syrovej vzduch hlavu bolavou ochrání
A povětří plný skřivaních zpěvů
co daleký hřmění starých hněvů
skromně a jakoby mimoděk odhání

Jako stříbrný skotačení na hladinách
kde se žhavý kousky slunce prochází
v duši svý nosím nasbíraný po zásobách
střípky nadějí že ty jsi předjaří

Tam dole hluboko v roklích a stržích
ledový krunýře ještě drží
než se tam studený rána naučí hřát
A zatím nahoře kytky pučí
a člověk si od štěstí drobných pár půjčí
než znervózní že se nemá o co zas bát

Jako stříbrný skotačení na hladinách ..