Když jsem se vracel


Když jsem se vracel
bylo už pozdě
tys měla zhasnuto
kdo by mě čekal víc
Den se poztrácel
po rudým mostě
mý hladný myšlenky
stály frontu na krajíc

Tak jsem se snažil
prohodit pár slov
s větvema stromů
co vítr tiše ohýbal
Bylo to príma
i když to vázlo
a ani nevím co
jsem jim vlastně povídal

A suchá větev
z koruny třešně
staré snad tak jako
pratecká mohyla
ptala se Vážně
A nehoupeš mě
A jako pařát mi
z oblohy hrozila

A za pár hodin
normálním ránem
normální zvonění
normálního budíku
A zas se brodím tím
absurdistánem
než půlnoc přinese
zas nějakou logiku