Dvířka


Dvířka kamínek rozpálený žárem
zavřu jedním z polínek co ještě zbývají
Zástup vzpomínek běží samospádem
a zpívání a povídání konec nechce vzít

Na zapadlé střeše teplem rozpouští se sníh
naše hlasy zahánějí zevnitř noční můry
chvíli se tu vznáší pak se ztratí ve větvích
jak všechny tyhle chvilky
který můžem dostat snad jen shůry

Dvířka kamínek rozpálený žárem ...

S každou další písničkou na něco vzpomínám
kdy a kde jsem si ji zpíval nebo prvně slyšel
zmrzlý noční nádraží nebo teplo v peřinách
vůně vánoc letní slunko
co jsem kdy dostal a o co přišel

Dvířka kamínek ...

Vítr ve škvírách naříká a kvílí
tím líp vychutná si člověk teplou skrýš
zvláštní že když mráz a špína v lidech sílí
jak svátek pohladí když si mají lidi blíž
když si máme k sobě blíž